Dědictví

Dědictví, potažmo celá problematika dědického práva, je ošetřena v občanském zákoníku a dědické právo jako takové je výslovně zaručeno již v Ústavě České republiky, respektive v Listině základních práv a svobod.

I když to může znít trochu drsně, dědictví a otázky okolo něj jsou životní situací, kterou bude muset dříve či později řešit každý z nás. A s ohledem na to, jaké okolnosti tuto událost doprovázejí, doporučuji ji řešit spíše dříve, než později.

Sepsání závěti není smrt

Prvním krokem, který je vždy nutné pro klidný průběh vypořádání dědictví učinit, je sepsání závěti. To můžete učinit vlastní rukou a následně také vlastnoručně podepsat. Je to ta nejsnazší cesta, jak alespoň trochu ovlivnit průběh dědického řízení a zamezit sporům. Nicméně také poměrně snadno napadnutelná. O stupínek výše je sepsání závěti u notáře. Ten tak vstupuje do hry jako třetí nezaujatá osoba, která může stvrdit pravost sepsané závěti. Chcete-li ale zvýšit právní jistotu, sepsat závěť tak, aby zohledňovala všechna vaše přání a byla těžko napadnutelná stranami, které by mohly mít nějaké námitky, doporučuji obrátit se pro sepsání závěti na advokáta.

Když předem neurčíte pravidla pro dědictví

Pomineme-li celkem raritní možnost dědění na základě dědické smlouvy, dědí se při neexistenci závěti ze zákona. V něm se definuje šest dědických tříd, které se vypořádávají postupně. V první linii dědiců stojí manžel (partner) a děti. Pokud nejsou, dědí majetek jejich potomci a takto se pohybujeme po třídách níže a níže. Nemá-li zesnulý vůbec žádné příbuzné, připadne dědictví státu.

Občanský zákoník nastoluje univerzálně aplikovatelná pravidla, která však mohou někdy vypořádání dědictví i zkomplikovat. Například neřeší a ani nemůže řešit případy, kdy je vhodné pozůstalost rozumně rozdělit mezi dědice tak, aby se neštěpila dědická práva k jedné věci na více subjektů apod. Proto je s ohledem na dědice vždy rozumnější sepsat závěť u advokáta.

Příklady úkonů advokáta pro dědictví