Zaslouží si těžký zločinec obhájce?

Opakovaně dostávám od svých známých jednu a tutéž otázku: “Co když se dostaneš do situace, že budeš muset obhajovat opravdu těžkého zločince? Vezmeš to nebo ne?”

K jejich údivu vždy odpovím, že ano. Protože podle mého názoru těžký zločinec obhájce potřebuje a má stejné právo na obhajobu jako nevinný. A pokusím se vysvětlit proč.

Obecná definice obhájce

Na začátku si připomeňme, kdo to ten obhájce vlastně je. V základu se jedná o právního zástupce osoby (obviněného), proti níž je vedeno trestní stíhání. Podle českých zákonů se může role obhájce ujmout pouze advokát. Jeho úkolem je poskytnout obviněnému právní pomoc za použití všech práv a prostředků, jež jsou v právních předpisech zakotveny.

Tím, že má obviněný k dispozici obhájce, je zaručeno, že neutrpí újmu z neznalosti práva, a to zejména procesního práva. I proto je v českém právním řádu v určitých závažných případech zakotvena povinnost mít obhájce.

Státní zástupce versus obhájce

Dojde-li trestní řízení až před soud, ocitnou se proti sobě obviněný a státní zástupce, kteří se laicky řečeno mezi sebou přou o to, jaká je míra viny obviněného (a jestli vůbec vina existuje). Tento spor sleduje soudce, který jej nakonec rozhodne.

Je logické, že odbornost i zkušenosti státního zástupce jsou ve většině případů oproti obviněnému nesrovnatelné. Pokud by obviněný neměl svého obhájce, těžko by pod náporem všech obvinění odolal.

Policie našla důkazy, státní zástupce vznesl obvinění, proč obhajovat?

Z výše uvedeného je jasné, proč by měl mít i těžký zločinec obhájce. S tím by asi nikdo neměl žádný problém. Ovšem obhájce má kromě procesních záležitostí také pečovat o to, aby byly v řízení objasněny všechny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují. A tady se již dostáváme na třecí plochu.

Já vždycky říkám, že pokud jsme u činu nestáli se svíčkou, nemůžeme nikdy s jistotou vědět, jak se věc stala. Obhájce by si stejně jako lid neměl hrát na soudce a měl by věřit tomu, co mu říká obviněný. Bez ohledu na to, jak vypadají důkazy, hovoří svědci nebo nedejbože vypadá veřejné mínění. Důkazy mohou být zkreslené, svědci mohou lhát a o tom, jak se formuje veřejné mínění není snad třeba se ani rozepisovat. Jako obhájce jste součástí procesu, který je nastaven tak, aby vyrovnával síly a spravedlnost měla volnou cestu.

Když se vám obviněný přizná, ale chce, abyste ho vysekal

To, že má mít i těžký zločinec obhájce, je tedy jasné. Ale jak se vyrovnat s tím, když se vám jako obhájci k těžkému zločinu přizná a chce, abyste ho z toho dostal? To je pro obhájce mnohem zásadnější rozhodnutí, než zda obhajovat toho, koho veřejné mínění již odsoudilo.

V takové chvíli by měly hrát zásadní roli morální hodnoty advokáta. Nejde o to se takové obhajoby vzdát, ale o to, abyste naplnili její poslání. A to je přispět k tomu, aby obviněný neutrpěl újmu z neznalosti práva. Jako obhájce nemáte za úkol někoho “vysekávat”. Nemáte záměrně manipulovat důkazy. Máte předkládat fakta a objasňovat skutečnosti, které jsou ve prospěch obviněného. A pokud se tohoto poslání budete držet, nemáte ani žádný problém s tím, abyste obhajovali těžkého zločince.

Protože tím, kdo na konci rozhoduje, je soud. A když mu přeložíte všechna fakta pro dobro obviněného, státní zástupce naopak proti němu, výsledkem by měl být spravedlivý rozsudek.