Co si nepamatuju, to se nestalo. Aneb schraňujte důkazy.
Ty jsi řekl, že vyzvedneš děti ze školky! Ty jsi chtěla, abych nechal otevřené okno! Tys jim slíbil, že se o to postaráš… Kdo z nás to někdy nezažil? Banální rodinný spor o to, co kdo kdy řekl nebo udělal. Výbornou kličkou, jak se z takového dohadování vykroutit je věta: “Já si to ale nepamatuju a co si nepamatuju, to se nestalo.” Tak. A je domluveno.
Tento příklad uvádím samozřejmě jen pro zasmání, ale co když se spor týká nějaké závažnější věci? Co když je dokonce natolik vážná, že se s ní musíte obrátit na soud? I tam se můžete setkat s podobným postojem odpůrce a pak je jen na vás, abyste svá tvrzení prokázali.
Institut dokazování
Jedním z klíčových momentů pro úspěšné civilní sporné řízení před soudem je unesení důkazního břemene. To má ve většině případů na svých bedrech strana žalující, která má povinnost dostatečně prokázat svá tvrzení uvedená v předmětu žalobního návrhu.
Pokud se vrátím k úvodu tohoto článku, je to přesně ten moment, kdy musíte prokázat, že druhá strana například skutečně slíbila, že vyzvedne děti ze školky. Pouhé tvrzení a zarputilý obličej u soudu nestačí. Je třeba své tvrzení nějak dokázat. Jak ale na to?
Občanský soudní řád
Občanský soudní řád definuje institut dokazování specifikací druhu důkazních prostředků a nastavením základních pravidel k provádění důkazů soudy. Důkazem může být cokoliv, čím lze zjistit stav věci, zejména:
- listiny,
- svědecké výpovědi,
- znalecké posudky atd.
Na začátku stojí návrh důkazů
V civilním sporném řízení soud není povinen zjišťovat úplný skutkový stav věci ze své vlastní iniciativy (oproti nespornému řízení – např. dědické řízení). To znamená jediné: musíte sami soudu předložit všechny důkazy, které k dané věci máte. Nemůžete se spoléhat na to, že toto někdo udělá za vás, zvlášť, když na tom stojí míra vašeho úspěchu ve sporu. Pokud sami žádnými věrohodnými důkazy podporujícími vaše tvrzení nedisponujete, nemá ani valný smysl se jít soudit. Soudci vaše lamentování nebo snad dokonce slzy stačit nebudou.
Co si schraňovat jako důkaz?
Jako důkaz můžete navrhovat vše, čím lze zjistit skutkový stav věci. Především je to
- výslech svědků,
- znalecký posudek (závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí),
- vyjádření různých orgánů,
- vyjádření fyzických a právnických osob,
- notářské zápisy či jiné listiny,
- případně i výslech samotných účastníků řízení.
Tento hrubý výčet druhů důkazů vám dobře poslouží jako vodítko, co si máte při důležitých aktech (dohoda, uzavření smlouvy, půjčka, koupě či prodej nemovitosti atd.) schraňovat, respektive koho máte do tohoto aktu zapojit. Těch pár ušetřených korun za šanon s dokumenty, notářský zápis, ověření podpisu či přizvání advokáta vám za případné problémy s dokazováním rozhodně nestojí. Věřte, že když jednáte se důvěryhodným partnerem, bude vaše obezřetné jednání považovat za samozřejmost. V opačném případě se mějte na pozoru.
Je lepší mít poslední slovo: “A na co si nepamatuješ, na to mám důkaz.”
